Kapitola 3, část třetí
Na hradbách je skvělý výhled na celé království. Není divu, že tam Sebastian právě teď postával a hleděl do dálky. Nestál tam však jen tak pro nic za nic - přemýšlel.
,,Kam jen mohla jít? Jak znám princeznu, tak do lesa by ji nikdo nedostal! Podle ní se to tam hemží zloději, vrahy, pytláky a divokou zvěří. Tudy cesta nevede." zamračil se.
Situace se začínala komplikovat a to se mu ani trochu nezamlouvalo. Od malička byl zvyklý, že to co chce, dostane a to hned! Proto ho tohle čekání tolik znervózňovalo.
,,Volal jste mě, pane?" ozval se mu za zády velitel stráží tak znenadání, že Sebastian málem spadl z hradeb dolů.
Tohle už není normální, každou chvíli ho někdo vyleká, když to nejmíň čeká! Naštval se, ale nedal to na sobě znát. Ani omluvu nežádal. Měl totiž docela jinou žádost...
,,Mám pro tebe důležitý a naléhavý rozkaz. Svolej své nejlepší muže a společně s nimi prohledejte všechny okolní vesnice, zdali se tam neskrývá naše princezna. Tady máš její fotografii."
Podal mu do ruky podobiznu překrásné plavovlásky s korunkou na hlavě. Velitel se na Judythu se zalíbením zadíval, ale ruku dál nechal nataženou. Mrknul na svého pána a ten pochopil, že tohle nestačí.
,,A tady máš měšec se zálohou." Velitelova ruka byla spokojeně stažena a držela v ruce peníze tak pevně, jakoby ze strachu, že o ně snad přijde. ,,Pokud mi ji najdeš a přivedeš - dostaneš ty i tví muži strokrát víc!"
,,Rozkaz je přijat a bude splněn jak nejrychleji to půjde, pane!" zvolal radostně a chystal se dodržet to, co slíbil.
,,Nemusím doufám připomínat, co se stane, když ji nenajdete..." pronesl, když byl velitel na odchodu a není jisté, zda ho ještě slyšel.
Znovu pohlédl za hradby. A viděl jezdce na koni ujíždejícího rychlostí větru směrem k lesu. Sebastian nebyl jediný, kdo ji hledal. Bude muset čelit ještě jinému rytíři - svému bratrovi Williamovi! Který narozdíl od něj ví, že princezna není tak hloupá a bojácná aby se lesu vyhnula...
